S budováním kredibility za podmínek, kdy se spotřebitelé i jiní stakeholdeři, namátkou investoři či aktivisté, zajímají o detailní informace, týkající se společenské odpovědnosti, ale i samotných produktů, je logicky spojená transparentnost. Firmy by se měly snažit uspokojit informační potřeby různých zájmových skupin tak, aby se všechny mohly přesvědčit o tom, že situace ve firmě je v pořádku a že firma nemá zapotřebí něco skrývat. Ke komunikaci s jednotlivými zájmovými skupinami přitom lze použít různé nástroje. Spotřebitelé se mohou spokojit s informacemi na webových stránkách, investoři s příslušnou sekcí ve výroční zprávě a ti nejnáročnější by měli najít všechny potřebné informace ve specializované zprávě o společenské odpovědnosti.
Firmy by měly ve zprávách informovat o skutečném stavu věcí i o vývoji jejich snah. Ottmanová[1] radí informovat o tom dobrém, i špatném a nebát se sebekritiky. S tím se osobně ztotožňuji, protože sebekritika, samozřejmě v rozumné míře, zvedá v mých očích důvěryhodnost celého subjektu. Z hlediska transparentnosti je také důležité, být v informování konzistentní, aby bylo možné data srovnávat, ať už s minulým obdobím, nebo s jinými firmami. Pro zvýšení srovnatelnosti i výpovědní hodnoty uváděných dat existuje celá řada nástrojů. Co se přímo reportů týče, existuje mezinárodně uznávaný dobrovolný standard GRI (zkratka Global Reporting Initiative), zajišťující systematičnost a ucelenost uváděných dat. Existují také možnosti, nechat se ohodnotit nezávislými subjekty a získat relativně prestižní standardy jako GoodCorporation nebo B Corporation, které dodají firemnímu úsilí kredibilitu a lze je snadno využít v komunikaci.
[1] OTTMAN, J. The new rules of green marketing : Strategies, tools, and inspiration for sustainable branding. 2011. Kindle e-kniha.
Žádné komentáře:
Okomentovat